Můj profesní příběh je postaven na zkoumání, objevování a růstu. Nejlépe ho vystihuje moje motto: Zkoumej, vytěž data a rozkvěť. Vždy mě přitahovaly hluboké příběhy a možnost hledat v nich smysl. Už před studiem na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity jsem se zajímala o to, jak různé sociální vlivy ovlivňují naše zdraví, a tento zájem mě později přivedl k oboru sociální práce.
2016 – Samostatný výzkum a vzdělávání
V roce 2016 jsem se rozhodla vydat se na cestu samostatného výzkumu. Začala jsem spolupráci se ženami, kterým jsem předávala znalosti o kódování kvalitativních dat. I když čas oponou trhl a technologie se posunuly kupředu, metodický základ, který jsem představovala, zůstává stále aktuální. Některé z těchto článků se tak mohou zdát jako malé historické poklady, ale stále obsahují základy, které neztrácejí na důležitosti. Fungují dodnes.
2019 – Přímá práce v sociální sféře
O tři roky později jsem se rozhodla rozšířit svůj přístup a začala jsem se věnovat přímé práci v sociální sféře. Setkávala jsem se s klienty, kteří procházeli náročnými životními situacemi a hledali cestu k zotavení. V této fázi jsem se soustředila na možnosti, jak lidem pomoci zvládat stres a najít cestu k zotavení. Praxe mi přinesla nové a praktické vhledy, které měly přímou vazbu na témata, jež zkoumám. Přestala jsem jen „šuštit papírem“ a začala se opravdu zapojovat do životů a příběhů lidí.
2024 – Vrstvení nových témat
Aktuálně se opět nacházím v období objevování. Rozšiřuji své zaměření o nové technologie a zdá se mi vtipné, že jsme kdysi ve škole rýsovali grafy na milimetrovém papíře. Dnes zkoumám možnosti využití umělé inteligence ve výzkumu.
V osobní rovině vnímám potřebu autenticity a kreativity pro náš všechny. Co mě nově fascinuje, je, že metody kvalitativního výzkumu se výborně hodí k hledání etnobotanických perspektiv. Tímto způsobem přirozeně vrstvím své učení o kvalitativních datech na základech, které neztrácejí na důležitosti.
„Z neznámého důvodu se mi líbí neustále pracovat na přesně neohraničeném výzkumném projektu. Nutí mě to sestavovat seznamy cizích slov, pídit se po významnech nejrůznějších přísloví atd.“
„Vzpomněla jsem si, že Carl Gustav Jung se ve třiceti osmi letech rozhodl hrát znovu se stavebnicí, aby opět zakusil nadšení, které pociťoval v jedenácti letech. Čím se vlastně jako dítě bavila?” Žádné šachy, bruslení, ani malování. Zaobírala jsem se svými záznamními knihami…. Zvláštní sérii mých záznamních knih tvořily svazky citátů. Když se mi některý líbil, napsala jsem si ho na kousek papípru, a jakmile jsem zahlédla v časopise obrázek, který se mi k němu hodil, vystřihla jsem ho, a stvořila tak knihu plnou citátu s trefnými ilustracemi.“ Gretchen Rubin